Někdy se setkávám s názorem typu: „Se základními frázemi si vystačím. Nejedu na dovolenou, abych se s někým vybavoval, ale abych si ode všech odpočinul.“ Asi chápete, že jako lektorka angličtiny s tím souhlasit nemůžu, ale abych na to nebyla sama, tak si na svou obhajobu beru naši nedávnou dovolenou v Dorsetu v Anglii.
Je totiž krásným důkazem toho, že jedna věc je, jak si cestu naplánujete, ale realita bývá někdy úplně jiná.
Náš původní plán byl celkem prostý. Měli jsme letět z Krakowa přímo do Bournemouth, tam si vyzvednout předem zarezervované a zaplacené auto a vydat se do asi hodinku vzdáleného Bridportu – malého městečka na jižním pobřeží Anglie. Tam jsme měli ještě tentýž den odpoledne zahájit naši týdenní dovolenou.
Jenže poté, co pilot zahlásil, že jdeme na přistání a já už si představovala, jak sedím na pláži v ruce cider a ve tváři mořský vánek, následovalo další hlášení, kterým nám pilot oznámil, že musíme přistát v Bristolu. „Bristol?!! To přece není možné, asi jsem špatně rozuměla,“ tvrdím svému příteli vedle mě. „Vždyť už jsme tam skoro byli! Už jsem se viděla na pláži!“ stěžuju si a přitom sleduju, jak se letadlo odklání od své trasy a razí si to kamsi do vnitrozemí.
A tak jsme se ocitli na asi 80 mil vzdáleném letišti v Bristolu a najednou ta naše cesta nabrala úplně jiné obrátky. Ještě v letadle jsem začala přemítat: Jak daleko je vlastně Bristol od Bournemouth? Nemohli bychom jet odsud rovnou do Bridportu? Dostaneme náhradní dopravu, která nás doveze do Bournemouth? Bude ještě naše autopůjčovna mít otevřeno anebo dostaneme auto až zítra ráno a my si budem muset neplánovaně sehnat ubytování v Bournemouth? Asi bych měla dát vědět našemu Airbnb hostiteli Philovi, že budeme mít zpoždění a zeptat se ho, jestli nevadí, když dorazíme až na druhý den.
No prostě tím, že jsem všecko kolem naší dovolené organizovala já, měla jsem takový pocit zodpovědnosti, skoro jako kdybych to letadlo odklonila sama :-).
Ať chcete nebo ne, když cestujete sami anebo s někým, kdo angličtinu neovládá, veškerá komunikace stojí a padá na vás.
A tak jsem se po příletu do Bristolu zeptala v místní autopůjčovně, zda bychom si nemohli vyzvednout auto tam místo v Bournemouth. Nápad to byl dobrý, ale dozvěděla jsem se, že bychom museli za půjčení zaplatit znova.
Při cestě náhradním autobusem jsem zavolala do autopůjčovny v Bournemouth. Pán na druhém konci sice chápal, že za naše zpoždění nemůžeme, ale „bohužel zavíráme v 18:00, takže auto si můžete vyzvednout až na druhý den ráno.“ Nic proti Bournemouth, ale já už se prostě v duchu vítala s naším hostitelem.
Takže když jsem po příjezdu do Bournemouth viděla, že v autopůjčovně ještě pořád bylo otevřeno, nebylo na co čekat. Chtělo to sice další rozhovor – tentokrát se zaměstnankyní půjčovny, opětovný telefonát se stejným pánem, s kterým jsem telefonovala v autobuse a k tomu další dvě hodiny čekání, ale auto jsme přeci jen dostali abychom konečně, byť s šestihodinovým zpožděním, mohli vyrazit do cíle.
A teď si zkuste představit, že bych anglickyneuměla vůbec anebo jen pár základních frází. Co bych nezvládla?:
v první řadě ještě na palubě letadla bych nechápala, kam to najednou letíme. Asi jedině pohled z okénka by mi napověděl, že směřujeme kamsi do vnitrozemí,
nerozuměla bych, když nám na letišti v Bristolu oznámili, v kolik zhruba přistaví náhradní autobusy. Tak si třeba představte, že si v mezičase odskočíte na toaletu, vrátíte se a … kde najednou všichni jsou?!,
nemohla bych zvednout telefon a zavolat do autopůjčovny,
ani bych nemohla dát vědět Philovi, že přijedeme pozdě, a ani bych nerozuměla jeho ukliňování v telefonu: „Chill out, dear! Take it easy! It is your holiday so when you get the car just drive safe here and everything will be ok! Just don’t give up and get here. Trust me, it‘s worth it! You will love it here!“Mimochodem, rozumíte, co mi říkal? V tu chvíli mě to celkem uklidnilo.
Tak co, uspěla jsem se svojí obhajobou?
Je fakt, že pokud si na dovolené s místními nechcete povídat, nejedete za poznáváním, ale spíše za nerušeným odpočinkem, všechno včetně jídla a ubytování máte zařízeno dopředu, tak vám těch pár základních frází patrně stačit bude. Co když se ale něco pokazí a váš původní plán nabere jiný směr, než jste předpokládali?!
A co vaše zkušenosti s cestováním? Dostali jste se někdy v zahraničí do podobné situace? Jak jste si s tím poradili? Byli jste schopni komunikovat v cizím jazyce tak, abyste si usnadnili život?
Pokud v tom ještě plavete, tak není na co čekat – langoňácký tým šikovných lektorů vás na tyhle situace připraví!
