Jmenuju se Hanka. Když mi bylo 13, taťka mě vzal do Egypta, kde mi spolu s egyptským prodavačem, se kterým jsem si kvůli jazykové bariéře nebyla schopná popovídat, vysvětlil, že angličtina není školní povinnost, ale prostředek komunikace. Od té doby jsem do angličtiny naprosto nadšená. Šla jsem na česko-anglický gympl, kde jsem se vypracovala na jednoho z nejlepších studentů a ještě před maturitou jsem udělala CAE. Potom jsem šla na vysokou studovat angličtinu pro překlad a tlumočení. Během studií jsem strávila rok v Anglii na studijním a pracovním pobytu Erasmus a kromě toho jsem měla možnost učit na jazykových táborech a v jazykovkách, díky čemuž jsem zjistila, že mě učení neskutečně naplňuje. Protože jsem se chtěla naučit dobře učit, šla jsem do Londýna studovat magisterský obor učitelství angličtiny.
Opravdu věřím, že v učení se jazyku je nejdůležitější vůle a nadšení. Nedávno se mi taťka svěřil, že si tenkrát myslel, že jsem na angličtinu úplný dřevo, a deset let po naší návštěvě Egypta studuju na prestižní londýnské škole a několikrát už se mi stalo, že mě lidi neuměli rozeznat od rodilého mluvčího.
Kromě mé vlastní vůle a nadšení ale taky hráli obrovskou roli moji učitelé angličtiny, kteří mě vždycky inspirovali, věřili ve mě a viděli ve mně potenciál, a přesně takovým učitelem bych teď chtěla být já.
Hanka